Nic takového jako je pružná pracovní doba neexistuje

Nic takového jako je pružná pracovní doba neexistuje

Napsala: Georgina Kenyon
18. srpen 2016
přeloženo z originálu: There´s not such thing as flexibile work
originál dostupný na: bbc.com
překlad: tompok76

Jak více a více zaměstnavatelů slibuje flexibilitu, realita se více a více od našeho vysněného světa vzdaluje.Naše schopnost si vzájemně věřit se nestačila vyvinout stejným tempem, jako se rozvinula technologie, kterou jsme vytvořiliNemáme létající auta ani samošněrovací boty. Za to jsme ale dostali pracovní svět jako z budoucnosti, vždyť to znáte, dovolí nám pracovat kdykoliv, kdekoliv a vede nás od devíti k pěti.

Pro většinu z nás „flexibilní pracovní“ doba v praxi znamená pracovat několik hodin v rámci pracovní doby mezi 9. a 17. hodinou. A pokud o tom přemýšlíte, tak to dává smysl, protože mnoho institucí, obchodů a služeb provozuje svou pracovní dobu právě v těchto hodinách, například proto, že při denním světle a s otevřenou bankou za zády se obchody dělají lépe.

Zatím co pro některé z nás digitální technologie umožnila velmi malou pracovní flexibilitu, existuje něco neviditelného a někdy se znepokojujícími dopady pro zaměstnance i zaměstnavatele. Odborníci říkají, že posíláme emaily jiným zaměstnancům i v případě, že sedí na židli asi metr vzdálené od nás. A to má skrytý ale velmi výrazný dopad na morálku a důvěru.

To znemožnilo pro většinu z nás vykonávat flexibilní práci. „Existuje rub inovací v podobě nezamýšlených důsledků,“ říká Amuldena Cañibano, lektorka managementu lidských zdrojů v ESCP Europe, v obchodní škole v Madridu ve Španělsku. Naše schopnost důvěřovat ostatním se nevyvinula stejně rychle jako naše technologie. A to je důvod, proč flexibilní práce nabírá na významu. Nezáleží jak veliká hvězda v práci jste, váš manažer vám nevěří. Vaši kolegové nevěří vašemu manažerovi. A ruku na srdce, vy pravděpodobně také nevěříte většině vašich kolegů nebo svému vedoucímu.

Důvěra a digitální věk

Pro Rachel Botsmanovou, ekonomického lektora Oxfordské university Saïd Business School je to jednoduché: „Podniková důvěra nebyla pro digitální věk navržena.“ Příkladem toho je důvěra ke kolegům. Možná to není překvapivé, ale jsme tak méně schopni si vzájemně porozumět, nebo vytvořit prostor pro ostatní a brát ohledy vůči všem osobám stejně jako vůči člověku samotnému.

„Digitální věk… vyústil v ‚útok na empatii‘, která nás dělá měně schopné ohodnotit situaci, ve které se druhá osoba nachází,“ píše Sherry Turkle, ředitel Initiative on Technology and Self v Massachusetts Institute of Technology.

Jinými slovy sklon k emailům, textovým zprávám a aplikacím pro rychlé psaní nás donutil zapomenout na některé lidské schopnosti, jako je rozlišování nuancí jazyka a jejich význam, vytrácí se pocit sounáležitosti a možnost poznat své nadřízené a kolegy dostatečným způsobem, abychom jim mohli v práci důvěřovat. To také vymazalo vrozenou a naučenou důvěru mezi lidmi, se kterými pracujeme.

Nedostatek důvěry přináší strach, který je spletitým problémem a důvodem, proč se snažíme pracovat na pracovišti s kolegy i přes to, že tak svou práci neodvedeme dobře. A také to vysvětluje, proč se cítíme být „přilepeni na židli“, i když by naše práce mohla být provedena z kavárny na rohu nebo v zahradě za domem.

Mami, smím?

Phyllis Moen, profesor sociologie na universitě v Minnesotě v USA tento problém nazval „mami, smím?“. Je to případ, kdy se bojíme zeptat našeho nadřízeného, zdali můžeme pracovat z domova nebo upravit svou pracovní dobu, protože chceme poskytnou pomoc známému, absolvovat několik zdravotních schůzek, nebo se prostě cítíme více produktivní jindy, než v pracovní době.

Někteří psychologové jdou ještě dále, když říkají, že moderní technologie je cesta, jak zaměstnavatelé své zaměstnance neustále kontrolují. Lidé trpí, když vědí, že je někdo neustále sleduje a to i v případě, že svou práci vykonávají mimo pracoviště. Future Work Centre v Londýně začátkem tohoto roku zveřejnil výsledky emočního chování a došel k závěru, že neustálé „napojení se“ na práci způsobuje „toxický zdroj stresu“, jež způsobí, že často začneme vymýšlet různé způsoby, jak sami sebe omluvit za vytváření flexibility. Příkladem by mohla být několikrát nemocná anebo dokonce několikrát pohřbená babička.

Co dál

Existuje také obava, že možnost pracovat flexibilně může více omezit automatizaci a výhodu informační technologie, v současné době mnoho tradičních administrativních povolání, jako je účetní nebo právník. A to vede k pocitu nejistoty, která „přilepí“ pracovníky k jejich židlím, vynutí se setkávat tváří v tvář s nadřízenými, a způsobí vyhýbání se flexibilitě i v případě, že je dostupná.

Změna zvyků
Jak změníte pracovní kulturu? Přineste na papíře pravidla společnosti, říkají někteří experti, a vytvořte univerzální benefity pro všechny zaměstnance, pokud to je možné.
Finanční společnost Moody´s stanovila vnitropodnikové pravidlo pro zaměstnankyně vracející se z mateřské dovolené tak, že po několik měsíců po návratu mají volnější pracovní dobu.
Střední manažeři také mohou pomoci  představit flexibilní a zdravé pracovní prostředí odstraněním nehodnotné práce například tím, že uskuteční týdenní porady bez výkazů,“ říká Moen.

Jedna zpráva z Word Economic Forum vysvětluje, jak technologie vytváří práci více automatizovanou, kdy administrativní činnost bude nahrazena technologií, když prodáváte dům, vyplníte všechny potřebné informace v online prodejním systému.

Jako výsledek nejistoty práce, i když možnost flexibilní práce bude existovat, zaměstnanci si ji téměř nikdy nevyberou. Být v práci přítomen se zdá být nejbezpečnější způsob, jak si práci udržet.

A to by mohlo být pro zaměstnavatele kontraproduktivní. Jak roste možnost rozhodovat o tom, kde a kdy svou práci vykonáme, tak roste pracovní spokojenost, říká Moen. Univerzita ve Warwicku ve Spojeném království provedla výzkum, že spokojení zaměstnanci odvedou průměrně o 12 % více práce. Spokojení zaměstnanci využívají svůj čas více efektivně a zvyšují své pracovní tempo bez újmy na kvalitě.

Pravda je taková, že pro některé z nás flexibilita několik hodin může znamenat zvýšení kvality života.

Ve Španělsku v Iberdrole jedna z největších společností zabezpečující základní služby pro obyvatelstvo se před několika lety rozhodla dát zaměstnancům na výběr, zdali pracovat od 8:00 do 15:00 bez přestávky na oběd, anebo od 9:00 do 19:00 s dvouhodinovou přestávkou. Společnost zaznamenala nárůst spokojenosti zaměstnanců a zvýšení nízkého obratu (90 % pracovníků jsou zaměstnanci více než 5 let).

„Abychom mohli něco pochopit, měli bychom to vyzkoušet. Pokoušíme se změnit pracovní podmínky, dát zaměstnancům větší flexibilitu, možnost rozhodování na jejich časem s poskytnout více pomoci,“ říká Moen.

Ale možná, že stejně jako létající auta ve filmu Zpět do budoucnosti, opravdová flexibilní práce nebude nikdy existovat.